Jedna střední škola v Praze uspořádala soutěž ve sběru papíru a jako odměnu nabídla den neučení, den volna. Pominu, jak neekologické je převážet v co největším množství starý papír Prahou z různě vzdálených míst, když vám za rohem stojí modrý kontejner, pominu, jak moc mi tato akce připomíná podobné soutěže v komunistických základních školách mého dětství. Hned po přečtení pravidel papírového soutěžení mne napadla jiná kardinální otázka. Chodí děti, mládež, dospívající a dospělí do škol za odměnu nebo za trest? Nebo jinak, jakou odměnou je den neučení pro toho, kdo lační po vzdělání a chce se vzdělávat. Možná jsem naivní a vidím vše přes vlastní chápání světa. Několikrát se mi moji studenti ptali, jestli jsem chodil do školy rád, a po mé odpovědi ano konstatovali, že si asi těžko porozumíme. Ale úplně jinak, vedu (sám učím nebo jen zpovzdálí řídím) celou řadu různých placených výuk a dlouhodobých kurzů. Vlastním jazykovou školu s více jak 100 klienty. Nedovedu si představit, že mi projde, když svým studentům (za jejich peníze) dám jako odměnu den volna. Asi se budou bouřit a odkazovat na zaplacení všech výuk. Dobře, řeknete, že je to úplně něco jiného. Ale vždyť i státní školy si nepřímo platíme ze svých daní, proč má mít nějaký státní zaměstnanec (učitel) volno, když se mi podařilo přinést více papíru než studentům jiných tříd, které učí jiný státní zaměstnanec (učitel). A ještě jinak, tím co říkáme, dáváme věcem větší či menší váhu. Je-li odměnou den volna, nelze v celém vyznění odměny nechápat jiné dny, dny povinného sezení ve školních lavicích za dny trestu, dny neodměny, dny, kdy jsme si nezasloužili nic lepšího než to nejhorší, učit se. Škoda, že se energie mnoha lidí nezaměřila spíš na to, jak udělat výuku pro žáky každý den zajímavější, objevnější, přitažlivější. Dodnes si pamatuji hodiny některých svých profesorů, na kterých jsem nesměl chybět, i kdyby horečka vylétla nad 40 stupňů Celsiovy stupnice. Inu, já bych podobnou soutěž sabotoval, raději bych se nechal potrestat za nedodání dostatečného množství papíru, a něco hodnotného se dozvěděl, vždyť pro nic jiného do škol snad nechodíme.