Jednotná celostátní nebo chcete-li národní čí celonárodní maturitní zkouška je od začátku nesmyslná akce. Do jisté míry hrůzná ukázka, jak stát, který nemá na to, aby kvalitně zaplatil kvalitní učitele, mrhá penězi, prostředky, energií a časem lidí. A uvědomme si, že čas je jeden z nejcennějších neobnovitelných zdrojů. Kolik hodin již celkem trávili studenti a jejich učitelé při testování minus prvních a nultých a dalších nultých pilotních verzí chystaných státních maturitních zkoušek. Kolik lidí se na práci pro Centrum pro nové maturity přiživilo. Kde se bere ta obsedantní představa státních úředníků, že je třeba celostátně srovnat studenty z celé republiky, každého s každým navzájem. Vždyť každý, kdo aspoň chvilku učil a nad svým učením přemýšlel, se opakovaně a užasle přesvědčoval, že každý student je svébytná, nesrovnatelná a neporovnatelná veličina, ve svém vzdělání a přemýšlení ostrov sám pro sebe. Zkoušení (a maturitní zkoušení nevyjímaje) má zjišťovat, zda se student ve svém studiu dostal přes jistou laťku, přes jistou úroveň a zároveň má vidina této zkoušky studentovi dodat motivaci, aby to kvantum studijní práce zdolal, aby investoval svůj čas a odepřel si různé kratochvíle. Maturitní zkouška v současné podobě vede studenty k tomu, aby si v hlavách systematicky utřídili znalosti ze čtyř zvolených předmětů, jimž se budou chtít nadále přednostně věnovat. Zkoušení ověřuje dosažení úrovně vzdělání a nemá za cíl (a nikdy nemělo) porovnávat neporovnatelné, studenty ze dvou různě zaměřených gymnázií, studenty z vesnic se studenty z měst, studenty z gymnázií proti studentům z obchodních akademií apod. V mých očích neobstojí námitky, že se tak činí jinde ve světě, nebo že s nástupem počítačové techniky je porovnání umožněno a má svůj význam. Prostě nemá a basta. Jestli má nějaký pofidérní význam pro úředníka, tak pro studenta nikoliv, je pro něho jen ztrátou času a o studenta hlavně jde.