František Houdek popularizuje pravidelně na stránkách Lidových novin matematiku a fyziku a zajímavě podává kapitolky z historie těchto věd. Se zájmem jsem si přečetl, jak devítiletý Karl Gauss v roce 1786 zaskočil svého učitele. Ten dal celé třídě sečíst čísla od 1 do 40 v domnění, že bude chvilku od nezbedných žáků pokoj. Malý Karl okamžitě sečetl první a poslední číslo celé řady, vynásobil dvaceti a běžel se pochlubit se svým úspěchem ke katedře. Historka je to notoricky známá, trochu úsměvná. Z Gausse se později stal velikán matematiky a fyziky a při studiu těchto věd narazíte na jeho jméno v rozličných významech nekonečněkrát. Sám jsem podobný příklad řešil v šesté třídě, pan učitel Chotaš si také chtěl trochu odpočinout, dal nám čísla od 1 do 100 a taky jsem hned běžel puzen nesmírnou matematickou pýchou. V naší třídě (o 3 roky starších dětí než byl o téměř 200 let před námi Gauss) na řešení přišlo ještě několik dalších dětí. A i v mé učitelské praxi moji žáci na výše popsané elegantní řešení přišli. Zadával jsem ten příklad často ne za trest a s cílem udělat pro sebe pauzu, nýbrž jako příklad problémový, motivační. Zde hleďme je problém, lze jej krásně a překvapivě hravě zvládnout, jen se nebát myslet. Sice se ani ze mne a ani z mých žáků nový Karl Gauss nestal, přesto je v našich silách se géniovi aspoň přiblížit. A i o tom škola a zvláště matematika je.